filmové a mediální dílny pro dětské domovy

Naše sny

  • Film vznikl v Dětském domově: Duchcov
  • Štáb: Děti z Dětského domova v Duchcově
  • Lektoři: M. Tyllerová a V. Krejčí
  • Délka: 10.17
  • Synopse: “Uchránit své děti před tím, čím si mnohdy prošly samy.” Děti z Dětského domova v Duchcově hravě zkoumají téma domova, lásky, bezpečných rodinných vztahů a snaží se přijít na to, co to vlastně je skutečný domov a opravdové partnerství. Krátký film o zranitelosti dětství, plánech, tvůrčích nápadech, vůli je uskutečnit a hlavně o elánu čelit svým bolestem i každodennosti s odvahou

Děti o svém filmu

Při rozhovorech s našimi dětmi se všichni shodli, že se jim natáčení velmi líbilo. Vyzkoušeli si práci před i za kamerou. I když jsou každý z jiné rodinné skupiny, dokázali společně pracovat. Zažili spoustu zážitků, na které budou vzpomínat.

    • Terezka: Nejvíce se mi líbilo, že jsme byli všichni spolu a spolupracovali jsme. Moc jsem si to užila.
    • Štefan: Hodně jsem se tam naučil s kamerou, bylo to super.
    • Pavel: Cítil jsem se jako pravý kameraman.
    • Rút: Bylo to super.
    • Dan: Moc se mi to líbilo, natočili jsme vlastní film.
    • Kristýna: Vyzkoušela jsem si jaké to je, mluvit před kamerou.

Lektoři o vzniku filmu

Při práci v dětském domově je pro lektory samozřejmě pozitivní pocit smysluplnosti, že dětem přináší něco úplně nového, co si dosud ještě nezkusily a nezažily, co vnáší do jejich života nový rozměr a nové perspektivy. Na rozdíl od městských dětí z rodin nejsou děti z dětského domova přehlceny aktivitami. Ve volném čase se tyto děti věnují hodně sportu, ovšem tvůrčí aktivity zůstávají trochu na chvostě. Tím, že projekt trval celý rok, umožňoval jim jednou za měsíc vystoupit z jejich obvyklé rutiny, a děti se vždy mohly těšit, co bude příště. Lektorky zas mohou vidět s odstupem měsíce, jak děti vyrostly, posunuly se, jak zvládají to, co pro ně bylo na začátku obtížné, i jak se prohlubuje vzájemný vztah, což je radost. Celý článek.

Vychovatelé o filmu

Po zhlédnutí filmu jsem měla smíšené pocity. Cítila jsem smutek i radost. I když všechny děti znám osobně, tak slyšet z jejich úst, co již vše v životě zažily, bylo pro mne emočně silné. Radost jsem měla, že se dokáží otevřít i lidem, které znají jen chvíli a dost přemýšlí o své budoucnosti.