Na rozdíl od dětí, s nimiž běžně pracujeme, si děti z dětského domova méně věří ve vyjadřování svých názorů a nápadů a vůbec v intelektuálních aktivitách všeho druhu a potřebují v tom mnohem větší podporu. To, na co jsme zvyklé u dětí z našich kroužků, totiž že se jich na něco zeptáme a dostaneme odpověď, je zde mnohem náročnější proces. Často je třeba hledat cesty, jak jednotlivé aktivity strukturovat, rozdělit na menší sousta, aby je děti zvládly. Také pro některé z nich bylo přetěžké vůbec pochopit, co je to projekt, a vnímat ho jako kontinuum.

Zkrátka jako při každé pedagogické práci je i tady třeba mít stále na paměti specifické potřeby skupiny a program tomu neustále přizpůsobovat.

Naše skupina se skládala z mladších dětí (7-12let). Velmi se nám osvědčilo, prokládat samotnou práci na animovaném filmu herními aktivitami, při kterých měly děti jednak možnost některé části příběhu, na němž jsme pracovali, zažít ve hře, jednak se pořádně vyběhat venku. Přitom stále zůstávaly u tématu a mohly ho lépe pochopit a udržet v hlavě do příště.

Problémem byla nepravidelná docházka dětí (některé jezdí někdy na víkend ke svým rodinám nebo jsou na závodech), a také střídavě opadávající zájem některých dětí. S tím se nedalo dělat nic jiného, než se je při příštím setkání opět snažit vtáhnout „do hry“. Naštěstí práce na filmu je sice náročná, ale nabízí různé činnosti, takže i odpadlé děti se vždy časem při nějaké další činnosti zase chytly. Někoho víc bavilo kreslení, někoho animování, někoho namlouvání, někoho práce s green screen atd. A téměř všichni se připojili ke společným hrám v terénu.

V udržení dětí u projektu je samozřejmě důležitý přístup lektorů, ale snad ještě víc zásadní je přístup a spolupráce vychovatelů domova, kteří mohou i mezi jednotlivými setkáními s dětmi o projektu mluvit a podporovat je v tom, že se jedná o něco smysluplného, co má na konci výsledek, a že na společném tvoření je podíl každého jednotlivce důležitý.

Je fajn, když se všechny dětí zapojí stejnou měrou, ale zásadní je, aby i ty děti, které se z nějakého důvodu zapojily méně, měly pocit, že se na něčem společném podílely.

My jsme měly v tomto úžasnou podporu od vychovatelky Kateřiny Peškové, která byla ochotná se do tvorby filmu zapojit a děti v práci celý rok podporovala. I ostatní personál byl k projektu vstřícný, nicméně někteří vychovatelé ho brali méně vážně a při střetu termínů dávali prioritu účasti dětí na sportovních závodech před tvorbou filmu.

23. 5. 2024